Písnička o moskevském metru

Co bylo je pryc jednou provzdy a stesky jsou k nicemu 
  kazda epocha ma vlastni kulisy herce i kus 
  a lito mi je ze uz nikdy se nesetkam s Puskinem 
  nezajdu si s nim na caj do bistra U sedmi hus 

  Dnes uz nechodime jak zastara bosaci naboso 
  rvou motory aut my z oken scitame galaxie 
  a lito mi je ze uz po Moskve nejezdi drozkari 
  a nebudou vic nebudou a to lito mi je 

  Pred tebou se sklanim ma bezbreha epocho poznani 
  a vzdavam ti hold lidsky rozume nad rozumem 
  a lito mi je ze jak driv se i dnes buzkum klanime 
  a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem 

  Podel nasich cest dlouhe aleje viteznych praporu 
  nas boj za to stal my mame vse za co sli jsme se bit 
  a lito mi je ze se staveji pomniky z mramoru 
  a vyssi nez my vyssi nez veskera vitezstvi 

  Co bylo je pryc vyjdu ven na spacir koukam noc je tu 
  vtom z niceho nic vedle arbatskych vrat u vody 
  stoji drozkar a kun a pan Puskin jde po prazdnem prospektu 
  ja krk za to dam zitra ze se neco prihodi