Setkání s A.S. Puškinem

Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu

každá epocha má vlastní kulisy herce i kus

a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem

nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus



Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso

řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie

a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři

a nebudou víc nebudou a to líto mi je



Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání

a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem

a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme

a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem



Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů

náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít

a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru

a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství



Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám noc je tu

vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody

stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu

já krk za to dám zítra že se něco přihodí